Rodokmeny Kašpar

Jan Kašpar

Narodil se 11. července 1861 v tehdejších Ohnicích (dnes Vojnice) jako šestý potomek rodičů Josefa a Františky Kašparových, po jeho narození následovalo ještě šest dalších sourozenců, ne všichni se však dožili dospělosti.
V letech 1881 - 1884 studoval bohosloví v Olomouci a roku 1884 byl vysvěcen na kněze. V těšetické školní kronice je uvedeno, že: " O prázdninách roku 1884 odbývala se v těšetickém chrámu Páně řídká slavnost. Dne 6. července slavil kněžské prvotiny velebný pán p. Jan Kašpar rodák Ohnický," dále je uvedeno, kdo se slavnosti zúčastnil. Mezi účastníky byl mimo jiné také jeho bratr, taktéž farář. Od roku 1885 do roku1892 působil jako kaplan v Uničově a poté až do konce kněžské služby v roce 1923 jako farář v Lošticích. V roce 1923 odešel na odpočinek do Třebčína. Ač byl slepý, vypomáhal slatinickému faráři.
Ve své závěti uzavřené v roce 1928 uvedl jako univerzální dědičku svoji hospodyni. Kapli v Třebčíně odkázal 10 000 korun, ze kterých mělo být zakoupeno harmonium a zvon. Stejnou částku odkázal i třebčínským chudým, a to jako nadílku na vánoce. Poslední obdarovaní byli hasiči, kteří měli obdržet 2 000 korun. Velmi zajímavé je, že jeho čtyři žijící sourozenci podle poslední vůle neměli dostat nic. Jako důvod uvádí, že o něj v posledních letech nepečovali.
Zemřel 24. října 1931 v Třebčíně a je pohřben na hřbitově ve Slatinicích. Na jeho domě, ve kterém ke konci života bydlel, byla umístěná pamětní deska.

---

František Kašpar

Narodil se 20. listopadu 1851 v Ohnicích jako první potomek Jozefa a Františky Kašparových.
Se svým bratrem, pozdějším knězem Josefem Kašparem, založili čtenářský spolek Pokrok.
Roku 1892 odešel do Prahy, kde pracoval u Živnostenské banky jako vrchní prokurista.
Zemřel 6. března 1920 v pražském podolském sanatoriu, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
Ve své velmi obsáhlé závěti, která se dochovala v olomouckém archivu, zanechal příbuzným a různým spolkům celkem 100 000 tehdejších korun (k dnešnímu přepočtu cca kolem 3 000 000 korun).
Nařídil zřízení nadace Františky a Jozefa Kašparových, která v Ohnicích podporovala chudé a nemocné občany. Peníze byly vypláceny vždy na výročí úmrtí Františky Kašparové, tj. 10. prosince. Podmínkou však bylo, že u rozdělování peněz, které měla na starost obec Ohnická (později Vojnická), musel být vždy přítomen někdo z rodiny Kašparovy. Nadace fungovala dlouhých 25 let, dokud nebyla po 2. světové válce definitivně zrušena. Režim takovýmto nadacím zkrátka nepřál.

---

Josef Kašpar

se narodil 28. srpna 1853 jako druhý potomek Josefa a Františky Kašparových. Byl profesorem klasických jazyků na gymnáziu v Přerově. Roku 1879 vstoupil do bohosloveckého učiliště a v roce 1883 byl vysvěcen na kněze. Poté byl katechou na školách Vesniných v Brně, profesorem náboženství na lyceu a inspektorem náboženství českých národních škol v Brně. V Těšeticích byl několik dlouhých let též členem školské rady. Jeho velkým koníčkem byla sbírka mincí, kterou právě těšetické škole odkázal.
V srpnu roku 1910 se spolupodílel na II. moravské lidové pouti do Svaté země, které se zúčastnil společně se svými dvěma sestrami a bratrem. O této cestě byla roku 1911 napsána kniha Do Svaté země. Jejího vydání se však již nedočkal. Zemřel 1. ledna 1911 v Sirotčí ulici v Brně na zápal plic ve věku nedožitých 58 let.
Pohřben byl na Ústředním brněnském hřbitově. Jeho hrob tu však již nenajdeme, neboť byl pravděpodobně v 50. letech zrušen.